Pár dní zpět jsem se ve škole nudil, a tak jsem napsal do třídní skupiny ze základky. Téměř dva roky tam bylo mrtvo. Většinu z nich už ani nevídám, proto jsem to bral taky jako trošku výstup z komfortu (kolik z nich mě asi mělo za kokota, že tam píšu?). Odeslal jsem fotku sebe s pozdravem a otázkou, jak se mají. Zapl jsem režim letadlo a asi po hodině se znovu kouknul. Bylo pro mě milým překvapením, že jsem dostal odpověď fotkou asi od sedmi lidí.
Jak to s tím souvisí?
Uviděl jsem tváře některých z nich, ale neměl vlastně žádný vzpomínky. Přišlo mi to dost divný, protože během těch devíti let, jsem měl určitě období, kdy jsem se s každým z nich bavil alespoň měsíc nebo dva v kuse.
Pak jsem nad tím přemýšlel dál a uvědomil si, že z období od cca osmi do dvanácti let, si nepamatuju vůbec nic. Jen něco málo špatného, ale jinak nic.
"Co pak budu vyprávět?"
Z třetiny života (od první vzpomínky) si nic nepamatuju, jak o tom budu moct vyprávět například dětem?
Nezajímalo by vás samotné, co dělali vaše rodiče ve vašem věku?
Jak vypadali?
S kým se bavili?
O co se zajímali?
Tuhle odpověď svým dětem chci dát a proto jsem se rozhodl, že čas od času natočím video, kde převyprávím co se stalo za poslední dobu.
Nemusí to ale být nutně video pro tvoje budoucí děti…
může to být klidně video pro tebe, tvojí ženu, tvoje rodiče, sourozence apod.
To už záleží jen a jenom na tobě.
Já už dneska začal. Vydal jsem se na procházku (cestou zpět jsem šel bos) s knihou a mobilem kvůli videu. To je všechno.
Další věc co chci začít, je psát si rychlé poznámky klidně i do mobilu. Později, až těch videí bude více chci vyloženě koupit disk, kam to budu všechno nahrávat a třeba někdy někomu ukážu. Věřím, že to budou právě moji budoucí potomci.
Děláš už něco takového, nebo to alespoň zvažuješ?
Přikládám fotky z procházky.